JAKÝ JE IDEÁLNÍ VĚK ODCHODU DO DŮCHODU?PODLE NEUROVĚDCŮ NIDKY

Článek - úryvek z nové knihy psychologa a neurovědce Daniela J.Levitina

Pokud chcete žít uspokojivý, dlouhý život, neurovědec Daniel J. Levitin má pro vás radu: Zůstaňte zaneprázdněni. Daniel J. Levitin je neurovědec, kognitivní psycholog a autor bestsellerů. Je zakládajícím děkanem umění a humanitních věd na Minerva Schools v KGI v San Francisku a emeritním profesorem psychologie a neurovědy na McGill University.

Přečtěte si úryvek z jeho nové knihy Úspěšné stárnutí: Neurovědec prozkoumává sílu a potenciál našeho života

Jaký je ideální čas odchodu do důchodu?

Nikdy.

I když máte tělesné znevýhodnění, nejlepší je pokračovat s prací, ať už v zaměstnání nebo jako dobrovolník. Lamotu Dozierovi, spoluautorovi známých písní jako Heat Wawe, Stop! In the name of love a Reach out, I’ll be there a čtrnácti hitů číslo jedna žebříčku Billboard, je 78 let a stále píše.

„Vstávám každé ráno a píšu hodinu nebo dvě,“ říká. „Proto mě sem Bůh poslal.“

Příliš mnoho času stráveného bez účelu je spojeno se smutkem. Zůstaňte zaneprázdněni! Nezabývejte se ale těžkou nebo naopak triviální prací, nýbrž smysluplnými činnostmi. Ekonomové vytvořili termín „návrat z důchodu“, který popisuje velké množství lidí, kteří odejdou do důchodu, zjistí, že v něm nejsou spokojeni, a vracejí se zpátky do práce. Z celkového počtu lidí odcházejících do důchodu se jich 25 až 40 procent vrátí zpátky do práce.

25 až 40 procent důchodců se vrací zpátky do práce

Ekonomka Nicole Maestas z Harvardu říká: „Můžete slyšet tato témata: Smysluplnost. Zapojování mozku. A další klíčovou součástí je sociální angažovanost.“

Připomeňme si slova Sigmunda Freuda, že jsou v životě dvě nejdůležitější věci, láska a smysluplná práce. (Mýlil se v mnoha věcech, nicméně tento jeho citát se zdá pravdivý.)

Vyzpovídal jsem velký počet lidí mezi sedmdesáti a sto lety, abych lépe porozuměl, co přispívá k životní spokojenosti. Každý z nich pokračoval v práci. Někteří z nich, jako muzikanti Donald Fagen ze Steely Dan (71 let) a Judy Collins (80 let), ještě zvýšili své pracovní vytížení. Jiní, jako George Shultz (99 let) a Dalajláma (84 let) upravili své pracovní plány s ohledem na pomalejší tempo související s věkem, ale ve dnech, kdy pracují, dosahují lepších výsledků, než většina mladších pracovníků na stejné pozici.

Zůstat zaneprázdněn smysluplnými aktivitami vyžaduje určité strategie a změny priorit. Autorka Barbara Ehrenreich (78 let) odmítá řadu vyšetření, které ji její doktor doporučí, protože nechce ztrácet čas v ordinaci lékaře pro něco, co ji může přidat pouhé tři týdny života. Proč?

„Protože mám jiné věci na práci. Rozhodování pro mě začíná být jakýmsi kompromisem: Chci sedět v čekárně lékaře bez oken nebo dodržet termín nebo jít na procházku? Vždy zvítězilo to poslední.“

Velké množství zaměstnavatelů povoluje svým zaměstnancům upravit si plán práce tak, aby mohli pokračovat s prací i v důchodu. Ve spojených státech jsou zaměstnavatelé povinni upravit začátek a konec pracovní doby, vytvořit místa pro odpočinek, dokonce i zajistit pohovku pro zdřímnutí a věková diskriminace je ilegální.

Věková diskriminace je nelegální i v Kanadě, Mexiku nebo Finsku. Zákony se ve světě liší. Ve státech Evropské Unie je možné odejít z práce v důchodovém věku (například v Německu je to nyní věk šedesát pět let a prodlužuje se do šedesáti sedmi). V Jižní Koreji je povinný odchod do důchodu v šedesáti.

V jiných zemích, jako například v Austrálii, se zákony a jejich znění vyvíjejí. (Soudy v Austrálii rozhodly ve prospěch aerolinek Qantas Airway, které ukončily pracovní poměr šedesátiletému pilotovi. Ačkoliv to bylo v rozporu se Zákonem o věkové diskriminaci z roku 2004, vrchní soud rozhodl na základě Úmluvy o mezinárodním civilním letectví, která lítání pilotů nad šedesát let na určitých trasách zakazuje. Ukončení pracovního poměru tedy bylo pravomocné.)

Myslím si, že společně musíme pracovat na změnách způsobu, jakým naše společnost vidí starší osoby, a zejména jak je vidí v souvislosti s prací. Firemní kultura v USA inklinovala k ageismu. Pro starší lidi je obtížné získat práci nebo v práci povýšit. Dvě třetiny Američanů řeklo, že byli svědky nebo obětmi věkové diskriminace v zaměstnání. Zaměstnavatelé by si měli uvědomit, že nabídnutí pracovní příležitosti starším je chytrý tah, a ne pouze charitativní čin, díky němuž se budou cítit dobře. Vícegenerační týmy se staršími pracovníky bývají produktivnější, starší pracovníci zvyšují produktivitu ostatních v týmu a takové týmy překonávají výsledky jednogeneračních týmů. Deutsche Bank byla na předním místě mezi organizacemi s tímto přístupem a hlásí méně pochybení a zvýšení pozitivní zpětné vazby mezi mladšími a staršími pracovníky.

Mnoho zemí přijalo zákony zakazující diskriminaci v zaměstnávání osob se zdravotním postižením, včetně Alzheimerovy choroby

Mnoho zemí přijalo zákony zakazující diskriminaci v zaměstnávání osob se zdravotním postižením, včetně Alzheimerovy choroby (například v USA Zákon o Američanech se zdravotním postižením z roku 1990 a ve Velké Británii Zákon o rovnosti z roku 2010).

Nadace BrightFocus vydala seznam tipů, které mohou pomoci pracovníkům s Alzheimerovou chorobou:

  • Používání připomínek v průběhu dne, psaných i verbálních
  • Rozdělení velkých úkolů na více menších úkolů
  • Zajištění dodatečného školení, když nastanou na pracovišti změny
  • Udržování pracoviště v pořádku a čistotě
  • Snížení denního nebo týdenního počtu odpracovaných hodin
  • Změna pracovní doby

Na základě tohoto se londýnské letiště Heathrow stalo první letištěm „přátelským pro lidi s demencí“, kde se tisíc zaměstnanců věnuje speciálním potřebám lidí s kognitivními poruchami. Vědci ze soukromé jezuitské katolické univerzity John Carroll v Ohiu dali dohromady mezigenerační sbor, který spojuje mladé lidi a starší lidi s demencí. Změnily se postoje zúčastněných studentů, kteří ve sboru cítili důvěrnost a rozvoj mezigeneračních vztahů a přátelství. Díky společnému zpívání se lidé s demencí cítili zapojení, vítáni, ceněni a respektováni.

Zesnulé ženské basketbalové trenérce z Tennessee Pat Summittové, která byla také stříbrnou medailistkou z letních olympijských her v roce 1976, byla diagnostikována Alzheimerova choroba v srpnu 2011. Pokračovala v práci a dokončila atletickou sezónu roku 2012. „Nebude žádná lítost,“ řekla, „o to se postarám.“

Pokud pokračování v práci není po určitém věku možné a pokud noví zaměstnavatelé nejsou ochotni přijmout starší pracovníky, i tak existují způsoby aktivního zapojení do smysluplné práce. V USA existuje program „Head Start“, díky kterému začala moje babička předčítat ohroženým dětem. Nadace AARP má tutorský program „Experince Corps“, který spojuje starší s ekonomicky znevýhodněnými dětmi z veřejných škol. 

U starších dobrovolníků se prokázalo zvětšení mozkové kapacity a muži omládli během dvou let o tři roky

Program pozitivně ovlivnil děti v několika oblastech: zlepšená gramotnost, zlepšení výsledků při zkoušení, zlepšené chování ve třídě a v kolektivu. Má ale také pozitivní dopad na dobrovolníky. V jedné studii měli dokonce větší pocit úspěchu dobrovolníci než druhá cílová skupina, a prokázalo se u nich zvětšení mozkové kapacity. Zejména to platilo pro mužskou část dobrovolníků, kteří během dvou let dobrovolnictví dokázali omládnout o tři roky. Jak řekla Anais Nin: „Život se zkracuje nebo zdelšuje úměrně k odvaze člověka.“ Platí to i pro kapacitu mozku.

Tato odvaha, toto prodloužení života, může proběhnout u různých lidí různými způsoby: online kurzy jako Coursera nebo Khan (ale ujistěte se, že můžete o výsledcích svého učení diskutovat, protože izolované učení může být aktivnímu zapojení mysli velmi vzdálené), aktivita v knižním klubu nebo v diskuzním kroužku, dobrovolnictví v nemocnici, kostele nebo jiném spolku či rozlévat polévku v charitní kuchyni.

Pomoc druhým má transformační účinek. Jihoafrický držitel Nobelovy ceny J. M. Coetzee ve své knize Hanebnost píše: „Pokračuje v učení protože… učí ho pokoře a přináší mu to, kým na světě je. Ironie mu neuniká: ten, kdo přijde učit, se naučí nejtvrdší lekce, zatímco ti, kteří se přijdou učit, se nic nenaučí.“

Pozoroval jsem to i ve svém vlastním životě, i když si rád myslím, že se moji studenti vyhýbali tomu, aby se ničemu nenaučili. A možná nejsem natolik cynický jako Coetzee (nebo alespoň jeho knižní postava). Myslím, že ten správný učitel dokáže člověku pomoci překonat životní překážky, dostat se na cestu ke štěstí a úspěchu, která je povede k úspěšnému stárnutí. Moji učitelé to pro mě udělali.

Zdroj: https://ideas.ted.com/what-is-the-ideal-age-to-retire-never-according-to-a-neuroscientist/?utm_campaign=social&utm_medium=referral&utm_source=linkedin.com&utm_content=2020-8-09