Měkké dovednosti jsou žádané zboží

Čím dál více personalistů a majitelů firem se při vybírání zaměstnanců zajímá o jejich takzvané měkké dovednosti. Používají anglický výraz soft skills. Jde o schopnosti, které sice nelze změřit či [...]

Čím dál více personalistů a majitelů firem se při vybírání zaměstnanců zajímá o jejich takzvané měkké dovednosti. Používají anglický výraz soft skills. Jde o schopnosti, které sice nelze změřit či porovnat, ale mnohdy o člověku vypovědí více než jeho diplom ze školy a potvrzení, kolik kurzů absolvoval. Měkké dovednosti bývají silnou zbraní lidí vyššího věku. Problém je, že o nich mnohdy nemají ani tušení.

Jaký zaměstnanec bude pro firmu, s jejíž prací souvisí neustálá komunikace s lidmi, větším přínosem? Ten, který má vystudovánu prestižní univerzitu, absolvoval několik kurzů etikety, krizové komunikace a mediální vědy, ale ve skutečnosti se oboří zle na číšníka jen proto, že mu místo kávy přinesl kapučíno? Nebo ten, který má méně prestižní školu, žádné odborné kurzy, ale číšníka dokáže jemně upozornit, že spletl objednávku?

Manažeři a personalisté někdy zvou uchazeče o zaměstnání na pracovní pohovory na roztodivná místa, na nichž se mnohdy ukáže, jak dotyčný reaguje na nečekané nebo krizové situace, co ho znervózní, zda se umí chovat. Zkoušejí jejich chování třeba v restauracích a někdy při tom s nimi i jejich personál spolupracuje, aby se ukázalo, zda se prověřovaný člověk nechá snadno rozčílit. Někomu se to možná může zdát přehnané, ale když jde o významné pozice či místa, na kterých firmě velmi záleží, opravdu se to děje. Každopádně přechází doba, kdy žádaní byli takzvaní mladí všehoschopní dravci.

„Atraktivní a charismatičtí uchazeči nemusí být vždy ti nejschopnější. Přesto se však v náboru tendence posuzovat kandidáty tímto způsobem vyskytuje,“ říká Jitka Součková, marketingová manažerka firmy Grafton Recruitment a dodává: „Tradiční výběrové řízení přináší jen omezený obraz o měkkých dovednostech, které představují stále důležitější složku profesního působení. Jsou to schopnosti, které nemůžeme exaktně změřit, jednoduše prokázat a jasně kategorizovat odpověďmi ano či ne. Vyplývají z charakteru povahy kandidáta a z vlivů okolí a projevují se v dané situaci. Ve zkratce je to spektrum reakcí na různé podněty.“

S podobnou situací se před časem setkal padesátiletý Martin, který se hlásil na práci správce budovy. „Překvapilo mě, že se už i na takovou pozici vypisuje výběrové řízení. Měl jsem zkrátka přijít na určité místo a tam nás bylo osm chlapů. Všichni byli mladší. Někteří byli sebevědomí sympaťáci, až jsem se divil, proč se hlásí na takovou práci, ale jsme z malého města a tady moc příležitostí není,“ vysvětluje. Nakonec mu po týdnu z firmy volali, že práci dostal právě on. Po půl roce je velmi spokojený a dostal ve firmě ještě další úkoly a vyšší plat. „Až později mi došlo, že si nás testovali, jak řešíme krizové situace. Já jsem typ, který se nebojí vzít do ruky volant, šroubovák ani hadr na podlahu a asi to šéfové pochopili. Ti mladí kluci tam spíše mluvili o tom, jak umějí komunikovat s lidmi a podobně a byli dost sebevědomí. Překvapilo mě ale, že jsem ve svém věku takto uspěl,“ vypráví.

Personalisté se u mladých lidí čím dál častěji setkávají s tím, že se už v pracovních pohovorech takzvaně naučili chodit. Vědí, na co se jich budou ptát, mají připravené odpovědi. Vědí, co personalisté rádi slyší. Lidé vyššího věku, kteří mnohdy strávili v jednom zaměstnání řadu let a na časté střídání práce, tudíž na časté pohovory, nejsou zvyklí, bývají naopak nejistí, nervózní. Zastřou tím však mnohdy své schopnosti, zkušenosti.

Ve světě personalistiky se však nyní používají podivuhodné metody mající za cíl ulovit ty ideální zaměstnance. Modelovým případem otestování měkkých dovedností je například už zmíněný pohovor v restauraci, při kterém tajně spolupracující číšník podle předem daných instrukcí splete objednávku. Uchazeče o práci v automobilce zase někdy personalisté testují, když se s nimi jedou projet v autě. Některým lidem se už stalo, že personalisté pořádali pohovor v lunaparku a vzali je na ruské kolo. Takové věci se dějí především uchazečům o manažerské posty. Personalisté jsou totiž přesvědčeni, že neobvyklé situace prověří, zda jsou schopni čelit čemukoli nečekanému.

„Prověrky soft skill se vlastně dělaly už před desítkami let, jen se jim tak ještě neříkalo. Traduje se, že když Tomáš Baťa hodlal někoho povýšit, pozval onoho zaměstnance na oběd a podle toho, jak se ten člověk choval při jídle, padlo rozhodnutí. Dokonce se konkrétně zachovalo tvrzení, že pokud si daná osoba osolila pokrm ještě před ochutnáním, Baťa jí vyšší post nedal,“ uvedla Jitka Součková.

Každopádně je to sympatický trend. Mnohem příjemnější než doba nedávná, kdy byli lidé už ve věku kolem čtyřicítky mnohými personalisty označováni za zbytečné starce, natož, aby se tak ještě někdo zajímal, co doopravdy umějí, jak reagují v nečekaných situacích, jaké jsou osobnosti. Ono totiž to, jestli má někdo řidičský průkaz na traktor, svářečský kurz nebo státnici ze tří jazyků se porovnat dá. Ale jak se ten člověk pak v práci bude chovat, když nastane nějaký problém, to pozná jen zkušený personalista a věk uchazeče v tom mnohdy roli vůbec nehraje.

Zdroj: https://www.i60.cz/clanek/detail/23515/mekke-dovednosti-jsou-zadane-zbozi