S MARUŠKOU SOUČKOVOU O PSYCHOHYGIENĚ

S Marií Součkovou na téma psychohygiena

Marie Součková je psycholožka, lektorka a konzultantka. Jak pandemie ovlivňuje psychickou stránku člověka a s jakými tématy se u svých klientů aktuálně setkává?

S jakými tématy se aktuálně u svých klientů nejvíce setkáváte? Změnila se témata vlivem pandemie?   

Pracuji zejména s firemními klienty – zaměstnavateli a vedoucími pracovníky. Zabýváme se v podstatě stejnými tématy jako před pandemií – výběr správných lidí na danou pozici a rozvoj měkkých kompetencí. Rozdíl je, že firmy potřebují tyto záležitosti zvládat na dálku. Osobní pohovory s kandidáty nahrazují video interview. Do centra zájmu se dostávají psychologické aspekty komunikace na dálku – jak si poradit s věcnou i emoční rovinou. S nárůstem lidí pracujících z domova vzrostl též zájem o time management a osobní produktivitu. Práci s emocemi, zvládání stresu a prevenci vyhoření jsme se věnovali již před pandemií – posun vidím v tom, že klienti nyní více uznávají potřebnost rozvoje těchto kompetencí.  

Jak na lidi dopadá pandemie po psychické stránce a co byste jim poradila, pokud na ně dopadá negativně? 

Již máme evidenci o zvýšeném výskytu mentálních potíží, poruch nálad, úzkostí, nespavosti, depresivních stavů i sebevražd. Dochází ke zhoršování již existujících duševních problémů. Jako společnost čelíme faktorům nepohody, jakými jsou nejistota, neznámost, nepředvídatelnost a vnímaná nekontrolovatelnost situace. Na individuální úrovni se na tyto stresory adaptujeme různorodě. Důležitý je také kontext: 

  • starší populace a lidé z „rizikové skupiny“ nejenže někdy čelí strachu o své zdraví a život, ale řada z nich také strádá sociální izolací z odloučení od svých blízkých 
  • lidé pracující v první linii jsou vystaveni mimořádnému časovému vytížení, fyzickému zápřahu, zvýšenému zdravotnímu riziku i náporu na psychiku 
  • pracovníci (nově a/nebo nuceně) na home office se mimo jiné vyrovnávají s novými nároky na jejich sebeřízení, organizaci práce, komunikaci, řešení problémů 
  • děti zase postrádají sociální kontakty, strukturovanost dne a naopak bývají vystaveny většímu napětí v domácnostech – samozřejmě v řadě rodin to vypadá i jinak 
  • no a jsou mezi námi i lidé, kterých se situace nijak zvlášť emočně nedotýká, dál prožívají svůj život jako dříve, případně ze situace dokonce profitují. 

Co máme všichni společné je to, že pokud se chceme cítit lépe, potřebujeme se mentálně vymanit z pozice „obětí“ okolností, a soustředit se na svou (byť třeba relativně omezenou) sféru vlivu. Tedy, co pro sebe či své blízké mohu udělat tady a teď pro to, aby mně / nám bylo lépe, abychom to ustáli.

Nevynakládat zbytečně mentální kapacitu na to, co ovlivnit přímo nemůžeme (vládní opatření, chování druhých lidí, …) a naopak se soustředit na to, co ovlivnit můžeme (obranyschopnost organismu a zdravotní prevence, výběr zdrojů zpráv, míra a forma aktivity na sociálních sítích, smysluplnost trávení vlastního času, …). 

Co bych doporučila? Nejprve se nabízí “klasické” opečování našich potřeb: 

  • zavést rutiny podporující naše zdraví – pravidelně a dostatečně spát, kvalitně se stravovat, hýbat se – poslouží procházka na čerstvém vzduchu i domácí cvičení 
  • omezit sledování médií a sociálních sítí – když už chceme zůstat v obraze, tak limitovat konzumaci zpráv na přesně dané časové rozmezí, nezabředávat do diskusí a komentování 
  • udržovat telefonický  či video kontakt s blízkými lidmi – mně se třeba osvědčily “telefonické procházky”, kdy s přáteli vyrážíme ven každý zvlášť, ale přitom spolu telefonujeme 
  • cíleně se věnovat koníčkům (klidně si na ně vyhradit čas v kalendáři) – připomenout si činnosti, na které jsme možná zapomněli, že nám přinášejí radost, případně hledat nové 
  • uvědomovat si, za co můžeme být ve své situaci vděční, s čím jsme spokojeni 
  • těšit se – dívat se i do budoucna, vizualizovat si příjemnou představu toho, co nás čeká – může jít o drobnosti, těšit se na něco můžeme v horizontu týdnů, ale také v rámci každého dne 

Pokud výše uvedené body uvedeme do života, ale nestačí to k tomu, abychom se cítili dobře, nebo už zkrátka nemáme dostatek sil, rozhodně doporučuji využít profesionální pomoc. Psychologové, psychoterapeuti, psychiatři – to jsou odborníci na psychické stavy a zvládání náročných situací.

Co byste poradila lidem, kteří nebyli zvyklí pracovat z domova a nyní jsou pouze na HO?   

Troufnu si říct, že i ti, kdo na práci z domova nebyli zvyklí, si za poslední rok nějakým způsobem zvykli. Lidé se s tím nějak popasovali – někteří ku svému prospěchu, lépe se soustředí, šetří čas na dojíždění a užívají si pohodlí domova. Jiní zápolí s nedostatečným technickým vybavením, strádají špatnou ergonomií pracovního místa, bojují s rozptýlenou pozorností. Někdo se potýká s přepracováním a neschopností odtrhnout se od práce. Někoho omezují potřeby ostatních členů rodiny,  jiní se zas bez přímého kontaktu s kolegy či zákazníky cítí osamocení… Každá situace si žádá specifický přístup. Poradila bych inspirovat se u těch, kdo se vypořádali s podobnými okolnostmi – studnicí inspirace mohou být zejména profesionálové na volné noze či malé firmy, mezi nimiž je toto téma “evergreen” a vzniklo proto množství článků, video návodů, rozhovorů a podcastů s lidmi, kteří home office zvládají na jedničku.  


Mgr. Marie Součková

psycholožka, lektorka, konzultantka

Vystudovala psychologii na Masarykově Univerzitě v Brně se zaměřením na oblast personální psychologie a psychologie práce – pracovní chování a návyky, pracovní výkonnost, workoholismus, angažovanost v práci apod. Zapojila se do řady výzkumných projektů a působila jako vyučující na FSS MU, ESF MU a VŠEM. 

Jednatelka personálně konzultantské společnosti Your Solution. 10 let působí v oblasti personální práce v korporacích i startupech: psychodiagnostika, sebepoznání, rozvoj měkkých dovedností a lektorská činnost, výběr zaměstnanců a konzultantská činnost, vývoj metod pro poznání osobnosti a pracovních kompetencí – propojování psychologie a moderních technologií (start-upy Ycluster / dříve e-jobin a Behavera / dříve Virtubio).